6 té setkání rodičů s dětmi

Letošní setkání bylo v pořadí již šesté a konalo se tentokrát na Českomoravské vrchovině, poblíž obce Kletečná u Humpolce, v rekreačním areálu Lenka.

Rekreační středisko bylo vytipováno jednak pro svou polohu uprostřed krásné přírody a jednak z důvodů kapacitních. Tak jak již bylo v minulém ročníku avizováno, kapacita bývalého penzionu v Mostku byla již pro naše setkání nevyhovující a bylo tedy nutné vyhledat něco vhodnějšího. Lenka nabízí ubytování v patrovém penzionu o 28mi pokojích s celkovou kapacitou 110 lůžek. V případě překročení tohoto limitu jsou tu k dispozici i rodinné bungalovy a malé chatky s kapacitou, která nám dává jistotu na dlouhá léta, budeli areál i nadále fungovat.

Tentokrát byl pro naše setkání zvolen první zářijový víkend a ukázalo se, že to byla volba natolik šťastná, že se budeme snažit takto orientovat i v dalších ročnících. Do Kletečné se sjelo celkem rekordních 64 účastníků, z toho 29 Palečků, dětí celkem 28, z toho 19 Palečkovských. Věřme, že tento stoupající trend bude i nadále pokračovat.

Program víkendového setkání nijak zvlášť nevybočoval z minulých ročníků, jeho pestrost však výraznou měrou ovlivnilo počasí, jež bylo letos nádherné od pátku až do neděle.

V pátek večer byl uspořádán táborový oheň, na který si jak dospělí, tak i děti museli vydělat tím, že připravili a z přilehlého lesa nanosili dřevo. Potom se mohlo sedět, opékat a klábosit tak dlouho, jak bylo komu libo. Sobotní dopoledne proběhlo v duchu již tradičních her pro děti v přírodě, byť s poněkud netradičními názvy. Toto setkání bylo totiž pojato v duchu Harryho Pottera, jež je nyní u dětí tolik populární. Proto ty podivné názvy jako Míč z Bradavic, Zvedni Kámen mudrců, Mozkomor a čarodějní učňové apod. Po obědě se konalo již tradiční odpoledne ve sportovním soutěžení jednotlivců. Startovní čísla a odvaha byly jedinou výbavou každého ze závodníků. Hody na různé cíle, střelba lukem, skoky do dálek a výšek, běh v pytli a řada již známých disciplín byla nezbytnou podmínkou pro obdržení tradičního Palečkovského diplomu. Letos se objevila nová populární disciplína - jízda ve speciálním autě - postaveného z plechového sudu a vybaveného dokonce i ruční brzdou. Tuto relikvii zapůjčil jeden z rodičů. Nezbývá než si přát - jen tak dál a více takovýchto skvělých nápadů!

V předvečer proběhlo vyhlášení výsledků, kde se v rozdílení cen a diplomů opět nezapomnělo na nikoho, ni na špičkovou obsluhu restaurace. Po večeři byl zahájen Brumbálův maškarní bál, jehož zlatým hřebem bylo umělecké vystoupení každé maškary, za což byl po zásluze udělen dárkový balíček. Po skončení si starší borci mohli shlédnout film na videu - jak jinak než s H. Potterem a dospělí dávali do pořádku věci okolo organizace společnosti - příspěvky, přihlášky atd.

Nedělní ráno - to co se od pátku mezi dětmi šuškalo bylo již na dosah - bojová hra "Hledání pokladu Harryho Pottera". Po snídani to propuklo. Předem vyznačená trasa v dosud neznámém terénu skýtala řadu nelehkých úkolů a úskalí. Tak jak již bylo zvykem, byly vytvořeny skupiny borců, kteří v časových intervalech byli vypouštěni na fáborkami označenou trať. Každá disciplína byla řádně zajištěna některým z rodičů, takže o vlastní bezpečnost dětí bylo dobře postaráno. Za zmínku stojí snad přechod potoka přes nejistou lávku, průchod nikdy nekončícím lánem s kukuřicí, šplh na posed, či houpání v zavěšených kruzích. Za vrchol celé bojovky lze však jednoznačně označit dlouho obávanou a diskutovanou disciplínu - šplh po vodorovném laně přes potok. Nutno poznamenat, že bez obětavé práce dvou „dobrovolníků“ z řad rodičů, by nebylo možno toto dobrodružství podniknout. Nakonec však vše dobře dopadlo a plynoucí voda byla úspěšně pokořena i několika soutěživými rodiči. Poklad byl zdárně nalezen a spokojení Palečci mohli zasednout k poslednímu obědu. No a tak jak to vždy bývá - v průběhu odpoledne nastalo loučení a odjezdy s máváním v okénkách aut do domovů.

K zajištění celá akce ze strany majitelů penzionu bych chtěl poznamenat (a myslím, že budu hovořit za všechny zúčastněné), že jsme byli maximálně spokojeni. Obětavý a velmi přívětivý personál dopomohl k dokreslení celkového obrázku, včetně velmi chutného jídla ve více než solidních porcích. Toto vše nechť se tedy stane dobrým počinem i do ročníků dalších, které bychom tu chtěli uspořádat.

Takže, těším se opět na viděnou v roce 2005 milí Palečkové!

Jiří, Liliana a Vojtíšek Zdražilovi