Pozdrav od Lynelle Boydové

(převzato z časopisu Společnosti lidí malého vzrůstu SSPA v Austrálii – číslo vydání 146 z Dubna 1998. Pro Zpravodaje Palečka zpracoval J. Zdražil 2005)

Po přečtení veškeré korespondence ze zámoří si začínám utvářet představu o směrech, kterými se tyto organizace vedou. Tito členové nejsou vždy úředníci v kancelářích, ale spíše aktivní členové, kteří podporují nové nápady, snaží se nabírat nové členy a otevřít dveře všem. Což mi připomíná poznámky některých lidí, kteří se necítí dobře v cizích domech, kde se organizují některá setkání. Já jsem vždycky měla takováto setkání velmi ráda. Líbil se mi například Vánoční večírek u Marshových u bazénu.

Při takových příležitostech vzniklo spousta nových přátelství, zvláště rodičů postižených dětí, kteří nebyli zvyklí či se dokonce báli toho být viděni s jiným podobně postiženým dítětem na veřejnosti. Tito lidé se již nemusí cítit nesví, protože je všichni sledují, ale mohou si promluvit s ostatními rodiči, kteří mají stejné zájmy a problémy.

Když jsem byla v pubertě, prošla jsem také takovým obdobím, kdy mi nebylo příjemné být s někým postiženým na veřejnosti, ale nevadilo mi setkávat se s takovými lidmi v jejich domovech.. Kdyby bývala neexistovala takováto setkání jako u Marshových, byla bych možná zůstala úplně mimo společnost těchto lidí, moc by mi chyběli přátelé a asi bych se ani nesetkala se svým současným manželem Chrisem.

Seznámili jsme se právě u Marshových na večírku, když mi tehdy bylo 14 let a on si ke mně lehl na deku. Vzali jsme se o 20 let později. S manželem se nyní aktivně věnujeme sportovnímu jachtingu.

Závody o národní titul byly pořádány v Sydney v Chipping Nortonu. Chris vyhrál třetí místo v divizi. Pak jsme spolu závodili na "dublech" a vyhráli jsme zlato ! Rozhodla jsem se tedy závodit v "singlech", v národním šampionátě v Canbeře. Chris vyhrál třetí místo, já druhé. Byla bych vyhrála zlato, kdyby se mi v posledním kole nezlomilo ráhno.

Plachtění je jedním ze sportů, kde nerozhoduje fyzička, pohlaví, výška, síla, věk atd. Někteří postižení mohou závodit na stejné úrovni se zdravými jedinci, jelikož všechny čluny musí být stejné a řízené z jednoho místa. Tyto čluny se nemohou převrátit, či potopit díky svému speciálnímu designu a extra vznosnosti. Plachtění je pro postižené lidi nejrychleji rozšiřujícím se sportem v Americe a Evropě Paralympiáda 2000 v Sydney bude první, kde bude možno závodit na jachtách, což určitě ještě zvýší zájem o tento sport.
Naše místní skupina "Plachtaři severních řek" http://www.sailability.org/au/northern_rivers/ (kterou vedeme s Chrisem) dostala nové čluny, od místní sportovní organizace Nového Jižního Walesu. Kaye Cotee, slavná plachtařka nám je slavnostně předá příští měsíc. Také chceme v budoucnu pro všechny možné zájemce pořádat kurzy "Učíme se plachtit".

S pozdravem

Lynelle Boyd

/Pozn. redakce: Zkoušel jsem se s Lynelle kontaktovat elektronickou poštou. Žádal jsem o zaslání nějakých snímků, které ji zachycují přímo na plachetnici. Bohužel do uzávěrky tohoto čísla jsem nic neobdržel, snad tedy v dalším čísle. Myslím, že její sportovní činnost je velmi motivující i pro některé naše Palečky, zkusím tedy obstarat do příštího čísla i novější informace. JZ./