Neobvyklý politik

Povídání o muži, který své protivníky převyšuje

Podle článku z Columbia News Service, 2002, autora Bretta Tomlinsona, volně přeložil a upravil Tomáš Cikrt, originál naleznete na www.lpaonline.org.

Tony Soares, je 38letý muž, který byl podruhé za sebou zvolen do městské rady amerického městečka Hoboken ve státě New York, ležícího na březích řeky Hudson. Tony je 125 cm vysoký, má achondroplázii. 
Být člověkem malého vzrůstu ve světě zařízeném na průměrně velké lidi není jednoduché a stálé pohledy zvědavců na ulici činí tuto situaci ještě horší. Když někdo z malých lidí dělá kariéru, nechápavý pohled veřejnosti se ještě znásobuje.

„Je někdy obtížné být anonymní,“ říká Cara Egan, mluvčí a viceprezidentka Little People of America (LPA), svépomocné skupiny malých lidí Spojených států, kterou založil hollywoodský herec malého vzrůstu Billy Barty v roce 1957. Tato organizace definuje člověka malého vzrůstu jako toho, kdo v dospělosti měří méně než 145 cm (4 stopy 10 palců) a odhaduje, že tato kritéria splňuje 30 tisíc Američanů.

Mluvčí LPA (na obrázku vpravo) tvrdí, že zatímco v denním životě mají malí lidé v USA prospěch z tamního zákona o zdravotně postižených Američanech (který malý vzrůst rozeznává jako zdravotní postižení), stále musí bojovat únavný boj s obrazem svého postižení, zděděným z minulosti. „Negativním stereotypům se stále daří,“ říká Cara Egan a to prý jak v televizi, tak filmu a na internetu.

Tony Soares, který byl zvolen „prezidentem“ městské rady jejími členy je pouze jedním z hrstky lidí malého vzrůstu, kteří přes stereotypy prorazili, aby dosáhli politického úspěchu. Voliči v Hustonu (Texas, USA) zvolili také do svého zastupitelstva malého člověka a prezident Clinton ustanovil muže malého vzrůstu komisařem v Komisi pro rovné příležitosti v zaměstnávání. V městečku Glasborro byl dokonce starostou Alvin Sheep, který měřil 105 centimetrů!
Při svém prvním pokusu o proniknutí do městské rady se Soares utkal s Edem Stinsonem, populárním středoškolským trenérem amerického fotbalu. Aby se nějak představil svým voličům, rozhodnul se hovořit o svém malém vzrůstu. „Měl jsem pocit, že to jak vypadám, znamená to co jsem a že se tomu nemohu vyhnout. A také je to cesta jak vzdělávat veřejnost, která moc o lidech malého vzrůstu neví,“ říká T. Soares.

T. Soares pracoval jako kreativní supervisor pro jednu marketinkovou firmu v New York City a vedl kampaně pro nejvýznamnější klienty jako například Phillip Morris. Své nadání pak použil při vedení své vlastní kampaně. Fotky například byly zabírány z nadhledu („Protože tak mne lidé obvykle vidí,“ zdůvodňuje). Voliči slyšeli na jeho volání po zodpovědnosti vůči plátcům daní a po kontrole rozvoje města Hobojem, a proto nakonec slavil převratné vítězství. 

Práce pro městkou radu na částečný úřední úvazek, kterou doplnil dlouhé pracovní dny v reklamním průmyslu, mu činila život trochu hektickým. On ale říká, že ho těší zasvětit volný čas městu Hoboken, svému domovu posledních 11 let, zvláště nyní, když se jeho politická kariéra „posunula“ od malého vzrůstu k důležitějším záležitostem.

V kampani pro další volební období totiž už Soares svou výšku nezdůrazňoval. Stal během prvního volebního období respektovanou osobností pro svůj pohotový důvtip stejně jako přesvědčivost. Je prý neústupný až drzý. 
Ještě než se stal radním, pustil se – tehdy jako mluvčí LPA – do jedné mexické restaurace, kde zaměstnávali člověka malého vzrůstu který roznášel „nachos“ a „salsu“ na sombréru na své hlavě. Ve stanovisku, které zformuloval pro média nazval Soares tuto praktiku jako „barbarskou“ a „odpornou“, ale dostalo se mu jenom malé podpory jak od návštěvníků restaurace, tak tisku a nakonec pochopení nenalezl ani u muže pod sombrérem.

Svého nepopulárního postoje však nelituje. „Vedu jiné malé lidi k odpovědnosti za své konání,“ říká Soares, „Chci, aby také oni mne vedli k odpovědnosti, protože na tomto světě vládne příliš mnoho stereotypů. Díky ignoranci a nedostatku vzdělání jsme malováni stále stejným štětcem.

T. Soares souhlasí s tím, že malý vzrůst formoval jeho osobnost („trošku mne učinilo odolnějším a ještě trochu více mne to štvalo,“ říká), ale jedním dechem dodává, že chce, aby s ním bylo zacházeno jako s průměrně velkými lidmi. A podle toho také jedná jako politik – s velkou dávkou kritičnosti.
„Opozice mne přezdívá yuppie,“ tvrdí T. Soares, když řídí své BMW s prodlouženými pedály, „když mě atakují tímto způsobem, je to bezvadné, protože to znamená že se nezaměřují na mojí výšku.“