NAŠE DÍTĚ
Dítě malého vzrůstu ve školce

Napsala Ruzena Klingebiel

Druhý díl seriálu pro rodiče. Autorka českého původu je spoluzakladatelkou společnosti lidí malého vzrůstu v Německu. Reálie, ze kterých článek vychází, jsou německé, a proto je třeba je chápat spíše jako inspiraci než jako "návod k použití v Čechách". Článek přeložila Šárka Lesná, upravil a poznámkami opatřil Tomáš Cikrt (co není z pera autorky je vyznačeno kurzivou)

Změna životních podmínek dnešní rodiny přinesla s sebou také změnu situace, v níž si děti hrají. Jestliže dříve mohly děti prostě vyběhnout na ulici, kde se setkávaly s dětmi ze sousedství, musejí dnes svůj volný čas organizovat. Děti sice ještě nikdy neměly tak velkou nabídku aktivit, hraček a podnětů pro volný čas poskytovaných médii jako nyní, přesto však nemají dost možností sbírat základní zkušenosti a samostatně objevovat svět. Přesycení smyslů ve všedním životě dítěte staví současně do protikladu ochuzení podnětů.

V mateřské škole dítě získává možnost najít si kamarády pro své hry a rozvíjet sociální kontakty. Koncepční úvahy mnoha předškolních zařízení zohledňují již přijetí postiženého dítěte a spatřují v něm výhodu nejen pro toto dítě. Společenství postižených a "zdravých" dětí zřetelně ukazuje, že k běžnému životu opět patří takové hodnoty lidského soužití, jako jsou ohleduplnost, dělení se o něco a vzájemné porozumění, tedy hodnoty, které jako by v dnešní společnosti vymizely. Rodiče dětí malého vzrůstu by měli uvážit, ve kterém, pokud možno blízkém zařízení může být o dítě co nejlépe postaráno. V Německu zdaleka není nabídka míst ve školkách taková, aby mohlo být přijato každé dítě, odmítnutí může být snadno chápáno jako odmítnutí pro malý vzrůst.

Pohyblivost dítěte

Pokud jsou rodiče včas důvěrně obeznámeni s omezeními nebo zpomalením ve vývoji svého dítěte a pokud zažili vývoj dítěte "krůček za krůčkem", bude jim také přechod k dalšímu období života připadat snadnější.

Zdá se, že pohyb, tato běžná činnost dětí, nevede - především u dětí s onemocněním páteře - k vytouženému rozvoji. Včasná informovanost dokáže často odpovědět na otázky rodičů a může zprostředkovat "správné zacházení" např. ve spolupráci s rehabilitační pracovnicí. Ona je vedle lékaře někým, kdo rodičům dovede poradit v praktických záležitostech V ranném období přichází za dítětem domů, aby nebylo vytrhováno ze svého prostředí. (To je jistě ideál, který u nás asi zatím nefunguje - pokud ano ihned nám to napište do Palečka - ale neměli bychom opomenout zásadní význam celoživotní rehabilitace lidí malého vzrůstu. Kterak rehabilitovat vaše dítě by jste se měli dozvědět alespoň od lékaře specialisty, v našich podmínkách nejspíše ortopeda, optimální je pokud tento lékař spolupracuje s profesionálními rehabilitačními pracovníky. Tato otázka zatím zůstává nevyřešena)

Výběr školky

V Německu existují různé spolky a instituce, které nabízejí pomoc v ranném období (např. v blízkosti bydliště dětský lékař), zde lze získat informace o péči o dítě. Rodiče by měli usilovat o zapsání dítěte do běžné mateřské školky v blízkosti místa bydliště. Sem jsou přijímány děti ve věku 3 až 6 let. Mnohé školky dnes nabízejí integrující skupiny. Pokud jsou rámcové podmínky ve školce takové, že se 25 dětí musí dělit o velmi málo místa a že ne vždy je zajištěna dostatečná péče ze strany učitelky, radíme snažit se získat místo v takové integrující skupině. V těchto skupinách jsou menší počty dětí a je lépe vybírán personál. Vychovatelky mají alespoň doplňkové vzdělání týkající se zacházení s postiženými dětmi nebo zkušenosti v této oblasti. Zde navštěvují děti běžné předškolní zařízení, avšak s tou výhodou, že se bere více ohledů na jejich zvláštní potřeby ve všedním životě.

Ze zkušenosti víme, že je žádoucí pohovořit si s vedením školky před plánovaným přijetím dítěte. Informační materiál (v Německu poskytovaný organizací postižených lidí, také u nás lze využít časopis Palečka) již leckdy usnadnil přístup, ale přesto by měl předcházet rozhovor, který vysvětlí a rozptýlí obavy. Nemělo by se zamlčovat, že soužití s dítětem malého vzrůstu bude mít své zvláštnosti. Na druhé straně rychle mizejí možné obavy a nejistota, když se ukáže, jak snadné je zacházení s malým dítětem. Pokud rodiče budou mít dobrý kontakt s vychovatelkou a ostatním rodičům poskytnou jasná vysvětlení a odpovědi, stane se období docházky do školky pro dítě i rodiče obdobím plným zážitků a všichni zúčastnění spolu prožijí mnoho radosti. Vztahy k druhým dětem, které se vytvoří ve školce blízké bydlišti, mají neocenitelnou hodnotu pro období školní docházky.

Speciální mateřská školka poskytuje rodičům více pomoci s jejich postiženým dítětem. Nezbytná terapie je dítěti poskytována během jeho pobytu ve školce, a ten je zpravidla delší než v běžné školce. Personál je vyškolen pro péči o postižené dítě. Pokud není v blízkosti žádná dobrá možnost navštěvovat běžnou školku nebo pokud je to nad síly rodičů a dítěte, je namístě návštěva léčebně-pedagogického zařízení. Je tedy třeba se snažit o docházku do běžné školky jako do předstupně běžné školy, ale i podle koncepce speciálních zařízení je samozřejmě možný přestup do běžné školy. U dětí s vícenásobným postižením by mělo mít přednost dobré speciální zařízení před běžným, avšak špatným zařízením.

(Myslím, že obzvláště v našich podmínkách rozhoduje konkrétní situace. Rodiče by měli myslet na to, že oni mají v rukou osud svého dítěte a neměli by se nechat odradit. Současně by měli asi upřednostnit řešení, které nebude pro dítě i pro ně samotné stresující. Každé dítě, každá školka a dokonce každá ředitelka či učitelka vyžadují specifický přístup. Neexistuje tedy něco jako optimální či univerzální doporučení. Osobně bych ale, pokud je dítě čiperné a pohyblivé, fyzicky zdatné a školka a její vedení sympatické, dal přednost běžné školce. Považoval bych za dobré stejně tak i jiné řešení a "jinou" školku, pokud to dítěti i rodičům vyhovuje. Pohovor s ředitelkou či alespoň učitelkou před nástupem dítěte do školky je nezbytný a rodiče by se mu neměli vyhýbat, vždyť poradit se mohou s těmi, kteří již tuto zkušenost mají za sebou, na to je tu mj. I Paleček - sekce rodičů).

Praktické rady

Návštěva předškolního zařízení představuje pro naše děti, pro děti s nevýhodou, možná víc než pro ostatní, důležitou životní křižovatku. Běžný pobyt malých dětí ve školce může být usnadněn tím, že k umyvadlu a před toaletu postavíme podnožku nebo lavičku. Na židli se malé děti snadněji dostanou s pomocí malého stupátka. Bylo by pěkné, kdyby se dítě vůbec hodně pohybovalo a méně sedělo. Protože tyto děti mají většinou dlouhý trup, mohou dobře sedět u jednoho stolu s ostatními dětmi. U stolu pro dospělé může být pro dítě přistavena speciální židle pro batolata. V šatně lze věšák připevnit o něco níže. Pro delší výlety nebo procházky jsou v mnoha školkách tak jako tak k dispozici kočárky. Podle zkušeností víme, že ostatní děti v kočárku sedí dříve než tyto malé děti, ale v případě nutnosti je dobrá pomoc, neboť malé děti se rychleji unaví. Mnoho úprav nutných pro potřeby dítěte lze provést za pomoci rodičů nebo školníka zcela bez problémů a bez velkých nákladů.

Vy jako rodiče byste měli dbát na to, aby vaše dítě bylo podle možnosti vychováváno k samostatnosti. Není jednoduché rozlišit v běžném životě, kdy dítě není fyzicky schopno si poradit a kdy z pohodlnosti pouze čeká na pomoc. Samostatnost je velmi užitečná pro další vývoj v oblasti fyzické a zejména v oblasti sociální. Je-li oblečení pohodlné (a dítě si je doma na zkoušku samostatně obléká a svléká), bude si vaše dítě umět poradit v takových situacích jako např. při sportu nebo na toaletě.